Cimrman a krematorium

Mezi jistou částí českých vlastenců a intelektuálů začátkem tohoto století nabývala širšího zájmu myšlenka, že je třeba podporovat pohřbívání žehem jakožto novou metodu v pohřebnictví. Cimrman se snažil přesvědčit o výhodách zpopelňování mrtvol a pohřbívání popelu v urnách jistého Emanuela Horníčka, majitele jedné z největších pražských pohřebnických firem. Založil dokonce "Spolek přátel žehu", který pořádal "osvětové" přednášky v obřadní síni.

Cimrman v této záležitosti měl již jisté zkušenosti z Chicaga, kde podobný spolek založil s čechoameričanem Thomasem Berankem. Emanuel Horníček však neměl jasno v tom, zda se v případě zastánců spalování mrtvol jedná o rozumově podložené důvody, nebo o dobové výstřelky. Dokonce to Cimrmanovi při jednom rozhovoru otevřeně řekl: "Nemyslete si, že pro to vaše krematorium nějak hořím". Nakonec ho ale nadchl argument, že pohřby žehem praktikovali již staří Slované, kteří ukládali popel mrtvých pohanských předků v mohylách. Chápal proto snahu těch, co prosazovali pohřbívání žehem jako součást boje za národní samostatnost. Ostatně to potvrzovaly i Cimrmanovy vykopávky z okolí Svinova, kde lid popelnicových polí kdysi sídlil.

Když se blížilo datum slavnostního otevření prvního krematoria v Čechách, Emanuel Horníček Cimrmana požádal Cimrmana o napsání oslavné básně, která měla být při příležitosti přednesena. Jára Cimrman skutečně s napsáním básně souhlasil a hned načrtl první sloku oslavné básně:

Dýmá komín krematoria,
dýmá, dýmá, dýmá,
zpívejte si oratoria,
mrtvému je príma.

Horníčkovi si verše líbily a hned si je zaznamenal. Cimrman si vzal zálohu 50 krejcarů a slíbil, že další sloky básně v obdobném duchu sepíše a zašle Horníčkovi dopisem.

Pak šel do restaurace "Pod Vyšehradem" a zde si za zálohu objednal dobrou večeři. Při jídle přemýšlel o výzkumech amerického biologa McDonalda, který experimentoval se zmrazováním lidí za účelem jejich pozdějšího rozmrazení po mnoha letech. Co ten by asi řekl na nový vynález krematoria? Možná že by ho využil při svých pokusech pro opětovné rozmrazování zmražených lidí. Pro tyto účely by ovšem krematorium muselo být vybaveno regulátorem, aby se dal omezit jeho výkon, a došlo pouze k postupnému rozpouštění lidí-zmrazků. Bez možnosti takové regulace by došlo nejen k rozmrazení, ale i k připálení. Cimrman si do svého deníčku, kam si zapisoval své nápady, proto zaznamenal: "Za účelem zdokonalení krematoria vynaleznout termostat!"

Cimrman však narazil při prosazování myšlenky spalování žehem v Čechách na další nesnáze. Odborový svaz pracovníků v pohřebnictví nazvaný "Funebrum", jehož převážnou část tvořili hrobníci, se hromadnému zavádění krematorií bránil s poukazem na skutečnost, že to přinese snížení poptávky po hřbitovních výkopových pracech. To by znamenalo, že by řada hrobníků přišla o zaměstnání.

Nebyl by to však Cimrman, aby nepřišel s řešením. Založil rekvalifikační kurzy, jejichž účelem bylo rozšířit dovednosti hrobníků. Na zahájení kurzu jim řekl: "Dnešní doba na vás klade nové požadavky. Dosud jste byli vlastně jen pouhými kopáči jam na hřbitovech, ale po absolvování tohoto rekvalifikačního kurzu se naučíte mnoho nových zajímavých věcí, například jak obsluhovat pece, jak spalovat mrtvoly, jak správně zacházet s urnou a mnoho dalších dovedností, které rozšíří vaše obzory.

Cimrmanovy kurzy měly velký úspěch a díky tomu se krematoria rozšířila a našla si mnoho spokojených klientů mezi nebožtíky ze všech společneských vrstev.

Koncem století panovala všeobecná hrůza ze zdánlivé smrti a předčasného pohřbení. Na obrázku je elektronický signalizační systém, který Cimrman vyvinul pro Karla Redla, vlastníka vídeňské továrny na kovové rakve. Protože mu Cimrman dlužil za věnce, svíce a rakve pro své nebohé rodiče, a neměl peníze na zaplacení, souhlasil s tím, aby si Redl za prominutí dluhu na oplátku nechal vynález patentovat na své jméno. Redl s tímto systémem slavil velký obchodní úspěch, takže vydělal na Cirmmanově vynálezu neporovnatelně více peněz, než kolik činila částka, kterou mu odpustil.