Cimrmanova hra Mříž
Výstřely sarajevského atentátu 28. 6. 1914 ukončily nejen život rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, ale celou epochu. To však tehdy tušil málokdo. Až na pár měšťanských pacifistů, bulharských a srbských socialistů a ruských bolševiků si od války, k níž dal atentát podnět a které se později dostalo názvu světová a ještě později i označení řadovou číslovkou, drtivá většina obyvatelstva všech mobilizujících zemí slibovala prospěch, ba záchranu ohrožené vlasti, osvobození z nudných, stereotypních závazků a příležitost k hrdinským činům.
Tak smýšlel i J. Cimrman, který z pacifických důvodů nechtěl vstoupit do armády i přesto, že ho myšlenka na to, že by se Rakousko-Uhersku postavil se zbraní v ruce, velice přitahovala. Ale hlavní důvod proč Cimrman do bojů nešel, byla jeho chatrná paměť a jeho devadesáticentimetrový krok. Cimrman se domníval, že by mohl zapomenout na které frontě bojuje a díky svému kroku nevědomky a nepozorován přeběhnout.
A tak aby nemohl přeběhnout na stranu Rakousko-Uherska a přesto aby nezahálel, rozhodl se pro jiný hrdinský čin. Cimrman se rozhodl, že osvobodí toho, kdo vše toto započal, Gavriliho Principa.
"Cimrman jakožto zkušený detektiv zjistil, že atentátník Gavrilo Princip udržoval spojení s tajnou srbskou teroristickou organizací Černá ruka, jejíž vůdci měli zázemí v srbské armádě. Ale na to zjistit, kde nešťastníka vězní na to byl i Cimrman krátký. Dozvěděl se to až o čtyři roky později z novin, kde se dočetl, že strůjce sarajevského atentátu zemřel v cele Terezínské Malé pevnosti. I přesto, že Cimrman měl Principův útěk skvěle naplánovaný nikdy se neuskutečnil.
Cimrman kvůli tomuto útěku napsal dokonce hru, a to proto, aby si herci celý plán útěku dobře pamatovali. Cimrman tuto svou hru do repertoáru své kočovné společnosti nikdy nezařadil, proto se nejspíš také nedochovala. Ale to prokáže až další výzkum.
V deníku Otty Plka jsem objevil o této hře několik poznámek. Ve těchto poznámkách se Plk zmiňuje o řadě příruček, které Cimrman napsal pro zjednodušení velice spletitého a náročného únikového plánu (hry). Mezi nimi například "Jak z mýdla vydlabat univerzální klíč" (realizovatelné pouze ve věznicích vyspělých zemích-poznamenal si Plk.). U této pozoruhodné příručky bych se rád pozastavil, rozebral to, jak Cimrman přišel na tak zvláštní nápad, že tak nepevného a nestálého materiálu, jakým je mýdlo chtěl tvořit prostředky k útěku z vězení. Ale bohužel na nic jsem nepřišel.
Z dalších jmenovaných příruček třeba "Jak uplácet dozorce aneb tisk bankovek na tajném místě v cele", "Hospodinka za mřížemi" vtipně maskovaná příručka pro pletení ocelových lan ze železných pilin z pilovaných mříží, obsahující též řadu rad, jak tiše pilovat mříže, jak poznat chléb ve které je ukryt pilník,... .
Poslední zmínka v Plkově deníku o tomto dílu je už pouze věta: "Cimrman při napsání hry "Mříž" zhodnotil dlouholeté zkušenosti v prchání naší kočovné společnosti a včera mi hra posloužila naposled, neboť došly noviny na podpal."