Cimrman a psi

Cirmman měl krásný vztah ke zvířatům vůbec, ale zejména ke psům. To ostatně dosvědčuje i referát s názvem "Cimrman kynolog" z připravované knihy J.X. Umberfielda. Již jako malý chlapec (resp. děvče) měl možnost sblížit se s krásným loveckým psem, pointrem, kterého Cimrmanovi zdědili po tragicky zemřelém strýci Rudy Jelinkovi. Ten si tohoto krásného pointra přivezl ze svých obchodních cest do Velké Británie. Ještě než tragicky zahynul na otravu alkoholem, dal psovi anglicky znějící jméno "Break", [čti brejk] protože mu neustále přerušoval spánek svým vytím na měsíc. Malý Jára mu říkal namísto dlouhého "pointer Break" zkráceně "Breakpoint". Tento výraz v pozdějších letech na památku milovaného psa použil jako označení bodu přerušení (jinak řečeno "zarážku") pro kód svých programovatelných šifrovacích strojů. Při ladění kódu Cimrman v jeho problematických místech umisťoval tento "breakpoint", který měl podobu psí tlapky, aby dosáhl pozastavení interpretace běžícího kódu šifrovacím strojem, a mohl v něm udělat potřebné úpravy.

Později tento termín zdomácněl v hantýrce všech programátorů, a dnes se při psaní softwarových aplikací běžně používá..

Malý Jára už jako desítiletý sepsal na počest svého psa Breaka oslavnou báseň:

Pes spí v boudě,
sní o rodné hroudě,
procitnuvše spěchá ven,
jest to hlídač ztělesněn.

Venku již je noční klid,
snad jen kterýs živočich,
místo aby ztich,
za kořistí šelestí,
snad se mu dnes poštěstí!

Vrtíc chvostem, bystříc slech,
pes se snaží zbavit blech.
Potom zas jak mnohokrát
do boudy se vrací spát.

Tato óda byla později přeložena do mnoha světových jazyků, například do valašštiny:

Pes chrápe v búdě,
zdá sa mu o rodné hrúdě ... atd.

Cimrman se snažil svého pointra také cvičit. Protože věděl, že pes byl dovezen z Anglie,
vycházel z předpokladu, že ještě není dost zběhlý v češtině, a proto se snažil na psa mluvit
anglicky, aby mu výcvik co nejvíce usnadnil. Mnohdy ho tím naopak ale ještě více zmátl, protože on sám tenkrát anglicky skoro vůbec neuměl. Říkal mu třeba: "To je kost" a snažil
se to vyslovit tak aby to psovi připomínalo jeho rodný jazyk: "It iz k'eust". Jenže
milý pes si to přeložil jako aglické slovíčko "coast", což znamená "pobřeží", a tupě na
Járu zíral, neboť nevěděl co se po něm vlastně chce.

Zkušenosti z výcviku pak mnohem později využil při drezúře divokých šelem jako krotitel v cirkusu Krakowiak, nebo ještě později při návštěvách své přítelkyně paní Schmoranzové, kdy psa jejího manžela nadlesního Schmoranze naučil různým laškovným kouskům.

Henri Rousseau dostal darem od svého přítele Járy Cirmmana exemplář zaniklého českého plemene psa, které se podařilo Cimrmanovi restaurovat na jeho chovné stanici v Libochovicích. Rousseau tohoto malého psíka zobrazil v roce 1908 na svém obraze "Bryčka otce Junieta" . Jednalo se o druhé nejmenší plemeno psa na světě a Cimrman ho vyšlechtil podle dobových vyobrazení císaře Rudolfa II., který podobné psíky na svém dvoře v Praze choval.

Tohoto psíka Cimrman nazval "Pražský pidižvík", později když objevil jaký je to vynikající krysař, pojmenoval ho "Pražský krysařík". Rousseauovi ho daroval proto, že věděl že jako zaměstanec akcízního úřadu je permanentně ve špatné finanční situaci. Rousseau ve svých pamětech tento Cimrmanův dar vysoce hodnotil: "Tento psík má tak malé nároky na potravu i prostor, že je přímo předurčen pro státní zaměstnance.