Cimrmanova "Rodina"

Důležitým faktorem, formujícím mladého Járu z hlediska psychologického i osobnostního vývoje, byla skutečnost, že nebyl jedináčkem. Fakt, že byl sourozencem, a navíc sourozencem mladším, ovlivnil Cimrmana na celý život. Vezme-li v úvahu navíc že jeho sourozeneckým protějškem byla osoba opačného pohlaví, čili sestra, můžeme se pokusit o pochopení některých složitých fenoménů, které bychom jinak asi chápali jen těžko nebo vůbec. Zde mám na mysli zejména Cimrmanovy nekonvenční názory v oblasti feminismu. O složitém a z hlediska studia Járovy osoby velice zajímavém vztahu k Luise vypovídají mnoho drobné básničky, které pro ni psal v průběhu celého dětství. Podle profesora Ericha Fiedlera z Vídně Cimrman těchto drobných poetických hříček, často jen o jedné nebo dvou slokách, napsal stovky. Prý proto, aby tak podvědomně ventiloval svůj velice silný, na povrch se deroucí básnický talent.

Těchto malých básniček adresovaných Luise se však bohužel dochovalo jen velice málo. Hlavní příčinou je to, že většinu jich malý Jára napsal na balící papír, do kterého Cirmmanův otec, krejčí Leopold Cimrman balil hotové kalhoty a saka, která pak odevzával svým zákazníkům. A tak se větší část veršů nenávratně ztratila. Z těch několika málo dochovaných je známá (díky dvojici Smoljak/Svěrák) především báseň "Nechoď domů opilá".

Nyní byla objevena ještě jedna básnička ze začátku Cimrmanovy tvorby (napsal ji, když mu bylo 10 let).
Jmenuje se "Rodina". (Všimněte si, ze už v ranném mládi používal tzv. Cimrmanův verš = ABABCDEF).

Rodina

Mám jednu sestru,
sestra je starší,
já se s ní nepřu,
všechno jí patří.
A kromě toho mi někdy nedá pokoj...
A někdy ji nemám rád,
protože musím nosit věci po ní,
a musím mýt nádobí.